Ztráty a nálezy

Poslední dobou si připadám ztracená. Srdce mi napovídá, rozum se do toho plete a slunce ve mně zhasíná. Cit či pocit, ztrácím něco, někoho. Plavu v moři a přede mnou nekonečno, třpyt z paprsků se pohupuje se mnou ve vlnkách a já mám radost z toho, že mě čeká nové dobrodružství, že naleznu. Jsem ve spojení se sebou a není tam žádná myšlenka, konečně myšlenky odpluly a já se cítím volná. V noci však přijdou sny, jako bouře reality, která mě obklopuje, když nespím. Jsem tam, kde to miluji, kde se cítím jako doma, kde mi je dobře. Jsem tam s někým, s kým jsem si tam přála být, ale přesto, že sen se splnil, stejně je on na kilometry daleko a já tomu nemohu věřit. Vrací se mi síla pod toskánským sluncem a užívám si to, co je. Pousměju se, že toho není málo. Pocity chvilkových propadů mne vrátí zpět na vrchol, blíž k mému slunci. Až pochopím a přijde správný čas, vše zapadne opět na můj náhrdelník z korálků...